Rok se s rokem sešel. Máme za sebou první rok fungování s novým stavebním zákonem (dále NSZ) a vším, co jeho uvedení do ostré praxe provázelo. Shrnutí mého pohledu na uplynulý rok bych rozdělil do dvou hlavních bloků: změny ve zpracování projektové dokumentace jako takové a v povolovacím procesu a komunikaci s úřady a dotčenými orgány státní správy. Mediální a politický balast ponechám stranou – nechci zabíhat do přílišných emocí.
Celý tento článek je můj osobní pohled na základě zkušenosti někoho, komu za poslední rok prošlo rukama zhruba 40 stavebních záměrů, ke kterým jsem řešil povolení nebo kolaudace.
Nacházíme se nyní v tzv. přechodném období, které platí do 30. 6. 2027. Je tedy možné podávat na stavební úřady dokumentaci zpracovanou podle starého stavebního zákona, nebo již projektovat v parametrech NSZ. Přístup se v jednotlivých projekčních kancelářích liší, což může být pro zákazníky nepřehledné – zejména při porovnávání cenových nabídek. Rozsah a obsah totiž nejsou shodné a záleží na standardu, který si kdo nastaví. Může se také stát, že si pořídíte projekt zpracovaný podle starého zákona, realizaci z nějakého důvodu odložíte a pokud stavbu nestihnete povolit do 30. 6. , zůstane vám de facto „bezcenný“ projekt.
Naše kancelář se například rozhodla, že všechny zakázky zahájené po 1. 7. 2024 budeme zpracovávat výhradně dle rozsahu NSZ. Pokud se legislativa nezmění, budou tyto projekty použitelné i v budoucnu.
Bohužel se tvůrcům zákona nepodařilo ideálně nastavit číslování a řazení výkresů ve stupni pro stavební povolení a pro realizaci. Pro tvorbu dokumentace to představuje zbytečnou komplikaci, a jak sleduji diskuse v odborných kruzích, nejsme zdaleka jediní, koho to trápí.
Dokumentace pro stavební povolení je podle NSZ jednodušší co do rozsahu výkresů – vůbec není nutné zpracovávat část TZB (voda, kanalizace, topení, elektro). Z jednoho pohledu je to zjednodušení, z druhého – například u bilance elektro – vnáší do žádosti o připojení na elektrickou soustavu jistou míru spekulace a odhadování.
Tím se dostáváme k další podstatné změně, a to povinnosti mít zpracovaný projekt pro provádění stavby. V něm už jsou části TZB zahrnuty, stejně jako stavební a statická část v odpovídající podrobnosti včetně výkazu použitých materiálů. Stavebník tak pracuje s dokumentací ve správném rozsahu, což je určitě správně. Má to ale samozřejmě vliv na cenu projektu – díky větší podrobnosti je s ním více práce, a čas jsou peníze, které nám zákazníci platí za naši odbornost.
Od roku 2010 jsme si zvykli i na novou součást projektů – průkaz energetické náročnosti budovy (PENB). Podle NSZ už není povinný při stavebním řízení, ale až při kolaudaci. Ušlechtilá myšlenka, jejímž cílem je pravděpodobně zajistit, že povolené stavby budou i zkolaudovány a dosáhnou nižší energetické náročnosti. Faktem však zůstává, že PENB se zpracovává už při projektování, což musíme zákazníkům vysvětlovat, aby neměli pocit, že z nich „taháme“ peníze navíc.
Za poslední významnou změnu považuji povinnost podávat dokumentaci pro stavební povolení elektronicky ve formátu PDF s autorizačním razítkem. Jde o pozitivní posun – spotřeba papíru v naší kanceláři se radikálně snížila a pořídili jsme potřebné nástroje pro efektivnější práci s elektronickou autorizací.
Tuto pasáž píšu velice těžce. Pokud bych měl jedním slovem shrnout, co se v tomto ohledu za poslední rok děje, řekl bych: TOTÁLNÍ CHAOS.
V prvních týdnech a měsících tzv. Portál stavebníka (neboli Informační systém stavebních řízení – ISSŘ) zdaleka nefungoval tak, jak bylo mediálně a politicky komunikováno. Pamatujeme si, kam to vedlo – tiskové konference, odvolání ministra, rozkol vládní koalice.
Dnes už většina úřadů přes ISSŘ žádosti přijímá a vydává rozhodnutí, což však v prvních měsících nebylo standardem. I dnes se ale stává, že po podání žádosti přes ISSŘ volají z úřadu, a žádají její zaslání přes datovou schránku. Buď tedy riskuji a podám žádost oficiálně, nebo si předem ověřuji, jak to na konkrétním úřadě funguje. Což je – slušně řečeno – „na palici“.
Ještě větší absurdity nastávají při žádostech o stanoviska např. na odbor životního prostředí, hasiče nebo hygienu. V ISSŘ vše zadáte, pak kopírujete a měníte jen adresáty – ale některé kolonky se nepřenášejí (např. funkce zástupce s.r.o.), plnou moc musíte znovu nahrávat, vyhledávání v seznamech úřadů je často detektivní práce a podatelny nevidí to, co vy.
Ačkoli by ISSŘ měl být centrální nástroj, některá stanoviska (např. majetkoprávní od obce) přes něj stejně nezískáte. Ve výsledku je pak jednodušší vše podat přes datovou schránku.
A co čas? Po roce stále slyšíme: „Nestíháme, jsme 2–4 měsíce pozadu.“ Úřady, které dříve fungovaly dobře, fungují stejně. Ty, které nestíhaly, nestíhají dál. Globálně mám dojem, že situace je horší – stojí a padá to na personálním obsazení a akceschopnosti jednotlivých referentů.
Pozitivně hodnotím odstranění požadavku na číslo OP a samostatnou sekci pro nahrávání verzí dokumentace. I to se ale stalo až v ostrém provozu systému, patrně jako reakce na zpětnou vazbu.
Bohužel, již dnes se mi přehled cca 120 žádostí načítá skoro minutu. Což je v dnešní době neakceptovatelné.
A na závěr perlička: došlo ke změnám působnosti některých stavebních úřadů. A my jsme stihli povolit záměr dva dny po datu, kdy příslušnost daného úřadu končila. Výsledkem bylo, že povolení nemohlo nabýt právní moci. Nový úřad nemohl vydat nové povolení, protože nejprve muselo být to původní zrušeno krajským orgánem jako nicotné. Nové povolení pak nabylo právní moci až 29. 4. 2025.
Tento příběh se skutečně stal. Není smyšlený.
Abych přidal i zkušenost, která je z jednoho úhlu pohledu pozitivní, ale absurditou zapadající, mám druhý příběh, který začal již v roce 2023. Pro novostavbu 5 rodinných domů jsme vyprojektovali kanalizační řad a přípojky. Chtěli jsme řad připojit na centrální obecní, leč bohužel, komunikace, pod kterou se nacházel, prošla v roce 2021 rekonstrukcí z dotací a nebylo možné do ní min 5 let zasáhnout. Toto není nic neobvyklého a setkáváme se s tím běžně. Rozhodli jsme se tedy na přechodnou dobu k rodinným domů realizovat žumpy, povolit řad, vše připravit v rámci výstavbu nové komunikace k domům, a až bude možné v roce 2026 do povrchu zasáhnout, nový kanalizační řad a s ním i rodinné domy napojit. V říjnu 2023 žádáme vodoprávní úřad o povolení řadu, což jak se ukáže je problém, jelikož řad není možné napojit na ten páteřní pod komunikaci opravenou z dotace. Ano, to jsme věděli, že nyní nepůjde ale v budoucnu ano. Jelikož správce komunikace není schopen nám oficiálně dát pevný termín, ocitáme se ve slepé uličce. Komunikace kolem řízení se přesouvá do roku 2024 a abych nic nepropásl, žádám vodoprávní úřad v březnu 2024 o prodloužení lhůty na doplnění stanoviska správce komunikace. Pak ale přichází zvrat v příběhu, vlivem situace v polovině roku 2024, kterou jsem ze svého pohledu popsal v odstavcích výše, přichází totální paralýza systému, a zaseknutí tohoto řízení. Po dvou pokusech o informaci, jak tedy postupovat dál, po neobdržení reakce na žádost o prodloužení lhůty pro doplnění, jsem se rozhodl soustředit na zakázce na povolení rodinných domů jako takových. Po dořešení přeložek sítí a povolení komunikace podávám letos v dubnu 2025 žádost o povolení rodinných domů s žumpou, protože kanalizaci nemáme povolenou. No a když se po třech měsících a asi dvou týdnech dostane referent na stavebním úřadu k mé žádosti k rodinným domům, příběh s kanalizací nečekaně pokračuje. Referent stavebního úřadu disponuje informací, že již v srpnu 2026 bude možné porušit povrch komunikace, což otevírá cestu našemu kanalizačnímu řadu pro všechny rodinní domy. Na vodoprávním úřadu tak zjišťuju, že jelikož se od března 2024 nedostali k mé žádosti o prodloužení lhůty, je tedy naše řízení, o které jsme požádali v říjnu 2023 stále neuzavřené, a je tedy možné po doložení stanoviska správce komunikace, kde bude konkrétní datum, nechat řízení pokračovat a kanalizační řad povolit. Takže díky „chaosu“ který nastal v roce 2024 chvilku slavím hořko-sladkou radost, že nemusíme o řízení znovu žádat. Mísí se ve mně pocit radosti a deprese, ale alespoň, že je tam trocha té radosti.
Spuštěny byly ale i portály, které naopak hodnotím pozitivně. Například Portál digitální mapy veřejné správy pro získávání informací o inženýrských sítích funguje svižně – byť, jak jsem zjistil, neobsahuje všechny sítě.
Téměř vše lze dnes s úřady vyřídit elektronicky – přes ISSŘ, datovou schránku nebo e-mail. To je ale hlavně výsledek posunu z období covidu. A úsměvné je, že přesto občas obdržíte odpověď poštou, v papírové podobě. Naštěstí už jen výjimečně.
Jsme na dobré cestě, ale s ohledem na vývoj technologií jsme stále pozadu.
Myšlenka zjednodušit a urychlit proces stavebního řízení byla správná. Způsob provedení – ať už v zadání, komunikaci, nebo snaze ušetřit státní peníze – se nepovedl. Výsledkem za mě není kýžený efekt.
Možná si jen já a stát představujeme „zjednodušení“ a „zrychlení“ úplně jinak, popsání je ovšem na samostatný text.
Abych nezapomněl – poslední zpráva z médií hovoří o tom, že stávající elektronický systém po roce 2027 stejně zanikne. Nejpozději k 1. 1. 2028 má vzniknout systém nový. Tak snad jeho tvůrce napadne zeptat se především těch, kteří s ním budou denně pracovat – tedy referentů dotčených orgánů a stavebních úřadů. Že by se někdo ptal nás, uživatelů, kteří řeší desítky stavebních povolení ročně? Tomu už nevěřím. Tak naivní nejsem.
Autor: Martin Maňas
