Schodiště je nedílnou součástí vícepodlažních rodinných domů a mezonetových bytů. Jeho hlavní funkcí je sice propojení jednotlivých podlaží ale má také neméně důležitou estetickou úlohu… Jak zvolit správné interiérové schodiště? A na co si dát při jeho výběru pozor?
Před pořízením schodiště je třeba si uvědomit, jakou funkci v interiéru bude zastávat – zda bude hlavní transportní tepnou mezi často obývanými místnostmi, nebo se bude využívat jen zřídka. „Pro centrální schodiště s častým využitím nejsou příliš vhodné úzké nášlapy, na kterých se vzájemně nevyhnou dvě osoby, naopak pro málo používaná schodiště, navíc v malých prostorech, je žádoucí šetřit místem a volit schodiště úzké nebo točité,“ vysvětluje Petr Paksi, obchodní ředitel společnosti JAP FUTURE, která se zabývá výrobou schodišť, a dodává: „Doporučená standardní šířka schodiště se pohybuje v rozmezí 80 až 100 cm. My ale vycházíme vstříc i nestandardním požadavkům v projektech, tudíž je pro nás možná minimální šířka 60 cm a maximální až 130 cm.“
Každé schodiště je vždy nějakým způsobem uchycené k podlaze, stropu a případně ke stěně. Podle tvaru dělíme schodiště na čtyři základní typy – bočnicové, třmenové, segmentové a točité. Každé z nich pak má svá specifika pro kotvení.
Nabízí interiéru lehkost a eleganci, protože nosnou konstrukci schodiště tvoří pouze kovové bočnice, které jsou kotveny do podlahy a stropu. Z hlediska statiky je však vždy lepší, když alespoň část schodiště vede podél stěny, kam se přichytí třetím, pomocným kotvením. Tento typ je vhodný pro všechny, kteří by se rádi vyvarovali těžkopádně vyhlížejících schodišťových konstrukcí.
Je charakteristické způsobem upevnění – jednotlivé nášlapy jsou kotveny přímo do zdi, jejíž pevnost je v tomto případě zásadní, proto by měla být ideálně betonová. Díky absenci viditelné nosné konstrukce působí toto schodiště velmi vzdušně, jakoby se doslova vznášelo v prostoru. Podle vkusu je také možné nechat vyplnit prostor mezi jednotlivými nášlapy podstupnicemi.
Je kotveno do podlahy pomocí středového sloupu, ze kterého vystupují jednotlivé nášlapy. Toto kotvení však není tím nejdůležitějším – jeho úkolem je spíše zajistit, aby schodiště „netančilo“ po podlaze. Hlavní kotvení je v čele stropu a vhodné je i třetí, pomocné ukotvení do stěny. Středový sloup má mnohdy atypický tvar a bývá dominantou celého schodiště. Díky svým rozměrům a prostorovému uspořádání dokáže točité schodiště ušetřit spoustu místa.
Nosná páteř se skládá z jednotlivých segmentů neboli „kloubů“, kterými lze vytvořit přesně takový tvar, jaký dovolí koncepce interiéru. Díky jeho variabilitě je možné s ním tzv. „obejít“ pevné konstrukční prvky, jako například komín. Nejčastěji používanými tvary segmentového schodiště jsou „L“, „U“ a „S“. Segmentové schodiště je kotveno především do podlahy a stropu. Pokud vede podél zdi, je k ní připevněno přes hranu zábradlí nebo segment schodu. V případě, že není v blízkosti zeď, je vhodné schodiště ukotvit do podlahy takzvanou pomocnou „nohou“.
Pro volbu typu schodiště je určující vlastní prostor, kdy malé prostory neumožňují velká schodiště a naopak do velkých a frekventovaných interiérů není příliš vhodné volit schodiště ůzká, strmá nebo točitá. Pro tvar a velikost schodiště je určující i výstupní stropní otvor.
Konkrétní schodiště vybírejte s ohledem na to, kde bude sloužit. „Na chatu, kam jezdíte dvakrát ročně, je asi zbytečné pořizovat vysoce designové schodiště. Oproti tomu hlavní schodiště v rodinném domě by mělo plně odpovídat stylu interiéru a být konstrukčně připraveno na každodenní provoz,“ uvádí pan Paksi. Zde se neúměrné šetření naopak nevyplatí.
Správné ukotvení schodiště může zkomplikovat podlahové topení nebo SDK příčky. U smyček podlahového topení se doporučuje v okruhu půl metru od místa plánovaného kotvení schodiště vytvořit volný prostor, aby nedošlo k provrtání topné spirály. Standardní SDK příčku je nutné pro kotvení schodiště nejprve vyztužit kovovými traverzami.
Pokud bydlíte ve vyšších patrech, nebo obydlích s komplikovaným přístupem, upozorněte na to včas dodavatele, aby se dokázal na tento stav připravit. „Z pohledu dopravy se snažíme naše schodiště připravit na úskalí s tím spojená. Proto je máme konstrukčně rozdělena na jednotlivé díly. I přesto bývá problém například se středovými nosnými sloupy pro točitá schodiště, dřevěná madla z jednoho kusu masivu nebo bočnicemi o délce pěti metrů,“ dodává Petr Paksi z JAP FUTURE.
Výběr materiálu pro schodiště je pouze na vkusu uživatele a stylu interiéru. Tradiční celodřevěné schodiště dýchá přírodní atmosférou, elegantní kovové schodiště zase do interiéru přináší průmyslový vzhled. Zvolit lze také nadčasové skleněné schodiště. Častou volbou a výhodným kompromisem je kombinace materiálů. Chladnou kovovou konstrukci schodiště tak můžeme zútulnit dřevěnými nášlapy, naopak kovem v kombinaci se skleněnými stupni docílíme vysoce elegantního schodiště, které nám bude zdobit interiér. Oblíbená je nadčasová kombinace nášlapů z tvrdých dřevin (buk, dub, javor, jasan) s celoskleněným zábradlím. „Z použití skla jakožto schodišťového zábradlí nebo nášlapů není třeba mít nejmenší obavy. Pro tyto účely se používá tvrzené sklo, které je až pětkrát odolnější vůči bočním nárazům než sklo obyčejné,“ říká Petr Paksi z JAP FUTURE. U schodišťových nášlapů a celoskleněných zábradlí se kalené sklo navíc vrství, aby se ještě znásobila jeho bezpečnost.
Více na www.japcz.cz.
